Den šestý – jarní odpoledne ve Splitu
Uteklo to jako voda, dnešní, opět až provokativně nádherné, ráno je naším posledním v Dalmácii. Večer se vracíme domů, do pošmourných mlh a deště naší české kotliny.
Loď naštěstí odevzdáváme až odpoledne, takže nemusíme pospíchat. V poklidu posnídáme a využíváme posledních hodin k tomu, že se opalujeme. Dnes slunce obzvláště hřeje a tak nejenom že sedím na palubě jen v letním tričku s kratičkými rukávy, ale po chvíli ještě sundavám ponožky a vyhrnuju si kalhoty vysoko nad kolena. Skutečně je tak teplo, že to jde!! Věřte nebo ne.
K polednímu začneme pomalu balit. Jsem ráda, že odevzdáním lodě tohle dobrodružství nekončí tak úplně, čeká nás ještě odpoledne ve Splitu, kde si Petr se Zdeňkou budou vyzvedávat své kapitánské průkazy.
Na rozloučenou otevíráme jahodové rychlé špunty a od pracovníka charteru se necháme s naší Mariou fotit. A pak, ačkoli se nám vůbec nechce, je čas jít. Vystěhujeme tedy věci zpět do auta a s trochou lítosti a nostalgie dáváme Kaštele sbohem. Bez vyhlídky na posezení ve Splitu nad kávou a něčím dobrým by to ale bylo daleko smutnější.
Jak zjišťuju, Split je opravdu velký. Rušné velkoměsto plné komunistické zástavby. Staré město z něho vlastně tvoří pouze maličkou část. Sice víme, kam jedeme, ale díky tomu ,že se směrem, kterým míříme, tj. k moři, změnilo dopravní značení (zákaz odbočení právě tam kam potřebujeme), musíme jinudy a protože jinudy nikdy nikdo z těch, co už tu byli, nejel, zabloudíme. Kodrcáme se sem a tam splitskými ulicemi a trvá nám dobrých 40 minut, než dojedeme tam, kam potřebujeme. Na dohled moře, přístavu a Starého města. Zatímco Zdeňka s Petrem míří na kapitanát, my ostatní máme k dispozici celé 2 hodiny volna. S Drahuškou plánujeme krátkou obhlídku centra, nakoupit pár drobností a zapadnout do některé z kaváren na promenádě na rozlučkovou skleničku Proška. Cestou do centra se zastavujeme v velkém trajektovém terminálu. Tady se dají koupit jízdenky na všechny dalmátské ostrovy i do Itálie. A pak už míříme na promenádu a do města.
Znovu procházíme středověkými ulicemi, které jsou i odpoledne během všedního dne poloprázdné. Nějací turisté tu sice jsou, ale oproti létu je jich tu jen zlomek. Stavujeme se u katedrály v naději, že by mohla být otevřená, ale bohužel máme smůlu. Nacvakáme pár fotek, prošmejdíme pár stánků se suvenýry a vydáváme se na starý trh. Tady objevujeme zapadlý supermarket, kde nakupujeme pršut a šípkovou marmeládu. A pak už je akorát čas na to, sednout si v poklidu někam na terasu a dát si něco dobrého.
V jedné z kaváren na hlavní palmové promenádě vidíme Kapitána se Zdeňkou a Petrem a tak si přisedáme. Objednáváme si po skleničce Proška a je nám báječně. Jen škoda, že nebe se zatáhlo a vypadá to, že se z moře přižene déšť.
Neptun nás ale má rád a nic takového nám na rozloučenou neudělá. Naopak nám připraví zábavu s Petrem a nevěstou. Abyste rozuměli, náš Petr má oblíbeného koníčka, fotit se v cizích zemích s cizími nevěstami. Teď brousí okolo svatebčanů na promenádě s výrazem hladové kočky a snaží se vetřít se tak, aby nedostal od ženicha nějakou výchovnou za otravování. Jeho snahou se velmi škodolibě bavíme. Už bychom skoro začali uzavírat sázky, že se mu to nepodaří, když sebere odvahu a přistoupí k hloučku kolem nevěsty. A za chvilku už se nám vítězně chlubí s novým „svatebním“ snímkem.
Připozdívá se a na promenádu pomalu sedá podvečer. Je čas jít, domů nás čeká přes tisíc kilometrů. Jen nerada se zvedám a ještě na kraji promenády se několikrát obracím. Loučím se. Ať jdou všichni kritizovatelé Chorvatska k čertu. Mě se tu líbí a tu často zmiňovanou neochotu jsem tu nepotkala ani jednou. Naopak, tahle země se mi představila jako vřelá, pohodová, plná překrásných památek i usměvavých lidí. Poprvé to mohla být náhoda, ale i teď napodruhé? Prosím vás. Mohu s klidem odpřísáhnout, že v Chorvatsku je nádherně a že stojí za návštěvu. A ne jen jednu.
Nasedáme do tranzita a opět se dobrou půlhodinu motáme po městě, protože nemůžeme trefit tu správnou výpadovku. Pak se na ni naštěstí napojíme, a míříme vzhůru k horám. Už se pomalu šeří a když vystoupáme nahoru na hřeben, otevře se nám pohled na celé město. Noční osvětlení už svítí a tak Split dole v údolí září jako zlatem krumplovaný přehoz. Moře za ním je tmavé a karmínové odrazy červánků a nebe nad mořem hoří odstíny krvavé červeně, temné růžové a fialové na světle modrém podkladě. A pak se z obou stran zvednou skály a my vjedeme do horského průsmyku. Do vidienja Split, bylo to krásné dobrodružství.