Den první – modré odpoledne v Kaštele
S překvapením zjišťujeme, že je tu až neuvěřitelné teplo. Přestože sluníčko je zimní, nízké, s dlouhými váhavými paprsky, hřeje. Natolik, že shazujeme bundy a na obhlídku maríny vyrážíme jen ve svetrech.
Zatímco Kapitán vyřizuje papírování, poflakujeme se kolem a opalujeme se! Než je vše zařízeno, už je k polednímu, sebereme tedy minibus a vyjedeme si do města na oběd. V restauraci přímo u pláže vaří uspokojivý výběr z tradiční chorvatské kuchyně a tak si konečně poprvé mohu dopřát pljeskavicu s ajvarem. K zapití zkouším místní speciální tmavé pivo Tomislav. Je neuvěřitelně dobré, ale taky neuvěřitelně silné a tak než dojím, hlava mi skoro padá do talíře, jak se mi chce spát. Po obědě jdeme vytrávit na oblázkovou pláž. Moře je křišťálově čisté a vůbec není tak studené, jak bych čekala. Touláme se okolo vody a vyhříváme se na sluníčku.
Ještě nás čeká stěhování věcí a proviantu do lodě a nám se po vydatném obědě do práce vůbec, ale vůbec nechce. Nakonec samozřejmě jdeme, samo se to neodstěhuje a když to neuděláme teď, budeme to muset udělat večer. Rudlujeme po molu s nákladními vozíčky, celí šťastní, že o ně tentokrát nemusíme bojovat s davy dalších jachtařů. V létě se totiž včasné ukořistění vozíku rovná vítězství v bitvě.
Od agentury, která nám pronajala loď, jsme dostali lahev šampaňského (pro posádku) a rychlé špunty (pro kapitána). Jelikož se ale dnes nikam nechystáme, můžeme pít všichni. Pracovníci charteru nám vyzdobili stůl v kajutě svícemi a drobnými vánočními dekoracemi a přidali i vánoční ubrousky a sadu plastových skleniček šampusek. V lodi to tak díky tomu vypadá opravdu svátečně.
Šampus byl asi původně míněn pro silvestrovský přípitek, my ale máme vlastní zásoby a tak ho otvíráme na oslavu zahájení téhle plavby. Podáváme tradiční úlitbu Neptunovi a těm, co nikdy nebyli na moři vysvětlujeme, proč se na lodi neťuká sklem o sklo, ale dotekem o klouby prstů. (Přivolává to duše mrtvých námořníků. Na lodi se taky nehvízdá, to zas přivolává zlý vítr).
Nad hostinou, co dům, respektive hlubiny našich zásob daly, povídáme a konečně se pořádně seznamujeme. Jako zlatý hřeb večera se Petr vytasí s mandolínou a já jsem si v tu chvíli jistá, že tahle dovolená bude opravdu super.