Noc první - ne tak úplně očekávaný návrat
Je okolo půlnoci, sedím v půjčeném Hyunday, za okny se míhá maďarská noc, z reproduktorů duní předehra k muzikálu Dracula a já se ještě úplně nevzpamatovala z toho, že opět mířím domů. Do Rumunska. Ano, je to tak. Mám zvykem, že mezi svými jednotlivými výpravami do Země za lesy dělám vždy roční pauzu a doposud mne při každé přípravě cesty provázely komplikace a naschvály, které jsem pokřtila výrazem transylvánské zmatky. Tentokrát se ale zjevně někdo někde rozhodl, že ačkoliv jsem v Rumunsku byla minulý rok, je nejvyšší čas se opět vydat na cestu.
Ještě před dvěma týdny jsem byla pevně rozhodnutá strávit svátek sv. Václava a přilehlé dny v práci a doma s rodiči. A pak se začala dít spousta věcí hodně rychle. A tak teď velím skupince lidí, kamarádů, pro které je Rumunsko poprvé, dobrovolně si pustili Draculu, což se mi doposud nikdy nestalo, z představy, že se zkusíme v noci vloupat na Vladovo památkáři bohužel zabezpečené Poienari ,vypadají nadšeně a nejraději by si s hradním pánem ještě i potřásli rukou. Ještě nikdy si mne Transylvánie nezavolala tak jednoznačně a ještě nikdy nebyly transylvánské zmatky tak mírné. Sice jen tak, abych nevyšla ze cviku, několik infarktových chvil bylo, jednu chvíli, jak už je tradicí, to dokonce vypadalo, že to celé padne, ale nakonec se vše obrátilo k dobrému a my jsme skutečně v půl osmé večer zabouchli dveře od auta na pražské Florenci a vydali se on the road.
A tak teď klimbám na zadní sedačce, poslouchám sytý baryton Dana Hůlky, když byl ještě mladej a hezkej a taky Alexe, který nás učí peprným maďarským nadávkám, a v duchu počítám, jak kola našeho korábu silnic ukrajují kilometry k našemu prvnímu cíli, staroslavné citadele Sighişoaře, tomu nejmalebnějšímu z transylvánských měst. Je ještě hluboká noc, půl třetí ráno, když se před námi vyloupne maďarsko-rumunská hranice. Původní plán, že před Sighişoarou se zastavíme na dácko/římské Sarmisegetuze tak padá, protože bychom tam byli příliš brzy. Jako náhradní variantu volím ranní zastavení ve městě Alba Iulia, kde se nachází jedna z nejhezčích tereziánských pevností Evropy.