Noc první - s větrem o závod směr Lugoj
Cesta zas rychle uplývá,
Jak bouřný kůň teď cválá čas,
Jak slíbila jsem, tak se vracím,
Do kraje tichých, teskných krás.
Dnes, na rozdíl od minulé cesty, mě neprovází ani jasná úplňková noc, ani milovaný po mém boku. Dnes je zatažená obloha a nepříjemná zima a já vyrážím s kamarády. A tentokrát bude naše cesta jen zoufale krátká. Jen pouhých pět dní nám vyměřily naše povinnosti. Jen pět dní na vojvodství Transylvánie a Valašska, jen pět dní na návrat na pár dávných milovaných míst. Snad si to někdy v budoucnu vynahradím. Je něco po osmé večer, když konečně opravdu definitivně vyjíždíme. Svítání nás zastihne kdesi před rumunskými hranicemi a je překvapivě jasné, jen s pár potrhanými mraky na obzoru. Než ale dojedeme na rumunskou půdu, obloha se zase zatáhne. Zjevně jsme si nevlídné počasí přitáhli s sebou.