Den dvanáctý - sbohem a nashledanou
Spí se mi těžko a vstává ještě hůř. Sháníme poslední dárky, na poslední chvíli běžím do infocentra pro překrásnou mapu Transylvánie, která mi tu padla do oka už na začátku dovolené. Odmítáme nabídku slečny recepční nechat si přistavit taxi až k hostelu a pěšky se vydáváme přes celé město na poslední cestu. Na okraji historického centra si kupujeme čerstvé plněné bochánky a pak už opravdu dáváme Sibiu sbohem a nasedáme do taxíku. Nádraží je děsivě hlučné a zaprášené a tak se mi skoro uleví, když se konečně můžeme usadit v chladivém, klimatizovaném autobuse a vyrazíme. A za chvíli už se mi před očima zdvihá fagaraşské předhůří a na obzoru temná clona větrných hor. Můžu si hlavu vykroutit, jak se otáčím, abych je měla v zorném poli co nejdéle. Až mi zmizí za obzor a kolem mě se vlní oblé kopečky, postupně přecházející v rovinu. Míjíme Timişoaru a míříme na Arad. Tahle krajina už vůbec není pěkná a tak v poklidu zavřu oči. Už není na co se dívat. La revedere Tara Romanesca. Já se vrátím.