Graenino útočiště

Dlažba je věky vyšlapaná,

pod klenbou visí hebký stín,

jen vejdi dveřmi do neznáma,

kde odpočívá jeho syn.

(katedrála v Sibiu, 8. 7. 2009)

Smutek, co nikdy nepřebolí,

srdce, co zmrzlo v závějích,

mají ti, kdož ho milovali,

vstoupí-li na ostrov zvaný Sníh.

(Snagov, 14. 7. 2009)

Soumrak se sklání nad troskami,

já vcházím cestou staletou,

jen vzpomínky jsou stále s námi,

ač růže už tu nekvetou.

(Targovişte, 14. 7. 2009)

Nad lesy šumí noční vánek,

do půlnoci je jenom skok,

do očí se Ti vkrádá spánek,

když kdesi v temnu zazní krok.

Bázeň i vděk Ti srdce svírá,

pálí jak jisker z ohně chvost,

vzpomínka bránu otevírá,

přichází vytoužený host.

(údolí pod Poienari, 15. 7. 2009)

Cesta zas rychle ubíhá,

jak bouřný kůň teď cválá čas,

jak slíbila jsem, tak se vracím,

do kraje tichých, teskných krás.

(rumunská hranice, 1. 8. 2011)

Pod klenbou v šeru melodie,

a v dlažbě paměť v kameni,

zas kráčím mezi lavicemi,

cestou, která se nemění.

(katedrála v Sibiu, 1. 8. 2011)

Nad hradbami teď víchr kvílí,

plamínek svíce prudce svál,

přináší s sebou pozdravení,

temnotu, lásku, krutost, žal.

(půlnoc na Poienari, 2. 8. 2011)

Už hvězdy zhasly a vítr ztich,

a modrý úsvit donjon halí,

útržky snů sedí mi na očích,

nastává ráno na Poienari.

(svítání na Poienari, 3. 8. 2011)